Stavil se u mne Tomáš Kučerovský, výtvarník, kterého zná asi každý z komiksu Arnošti, který kreslí pro Nový prostor, a kterého znají čtenáři české sci-fi z přebalů nejedné knihy. Myslím, že hodně povedené jsou přebaly Mycelia, aktuálně dokončované české sci-fi ságy, která je zajímavá především jako třetí (mně známé) dílo českého mykopunku. Není to sice tak strašidelné a odbor budící, jako vepřové na žampionech z Hostiny mutagenů, ale autorka se snaží. (A obě knihy jsou nápaditější než Podhoubí smrti ze série JFK).
Pan Kučerovský je sympatický člověk a také pátá lidská bytost, se kterou jsem se letos setkal, takže mi sice chvíli trvalo, než jsem rozhýbal zatuhlé čelistní panty, ale pak to ze mě začalo padat. Když mám možnost rozpovídat se o věcech, které mě zajímají, tak jsem k nezastavení a i tentokrát jsem začal záhy vytahovat všemožné pomocné nákresy a koncepty a vršit je před mírně zaraženého grafika. Ten by chtěl obálku pojmout jako propagandistický plakát, což je opravdu ambiciózní cíl. Bude to skvělé, pakliže se to povede, avšak nástrah, které mohou úmysl zmařit, je celá řada. Myslím si ale, že je pan Kučerovský zná a mám z tohoto setkání velmi dobrý pocit.
Ono když se řekne „propagandistický plakát z komunistického Československa“, není to jen tak. Předně, ty plakáty tehdy měly určitý styl, a ten se v každé dekádě lišil. Dále, obálka musí oslovit současného čtenáře, a ten nezná ty staré plakáty, ale zná současnou představu o tom, jak vypadaly. To není vždy totéž. Dále je zde ta potíž, že kosmický prostor nebyl v čs. veřejném prostoru tolik akcentován, jako například v sovětském. Sovětská vesmírná propaganda je úžasné téma samo o sobě a Tomáš Kučerovský ji dobře zná, neboť zatímco já jen tak brouzdám po netu, on jel do Moskvy a navštívil přímo galerii zaměřenou tímto směrem. No a další nástrahou je fakt, že Vltava se odehrává v 90. letech, které byly výrazově velmi odlišné od let 80., což ovšem byl důsledek pádu komunismu, k němuž však ve světe Kosmického sboru nedošlo… Myslím, že jsme se shodli na jakémsi stylu modernizovaných 8o. let. No uvidím co z toho vzejde, jsem opravdu zvědavý. Každopádně jak jsem se dříve bál, tak nyní věřím, že Vltava má šanci mít opravdu dokonalý přebal.
Dokud jsem uvažoval toliko o vydání vlastním nákladem, představoval jsem si přebal v tomto stylu: Černý, jen s modrostříbrnou křivkou zemské atmosféry, a planoucí životodárnou hvězdou uprostřed, jejíž paprsky házejí do kamery pěticípý odlesk. Pořád to zůstává jako nouzová varianta, kdyby se panu Kučerovskému jeho dílo nepodařilo.