Volby na Vltavě

„Soudruhu veliteli,“ ohlásil se poručík Josip Kleczek ze stanoviště astrogace, „hyperpřechod zahájen, doba do očekávaného spontánního vyhasnutí trajektorie jsou dva dny a sedm hodin. Jedná se o sedmdesátý osmý skok, k cílové destinaci jich zbývá ještě dvacet tři. Hypermotor pracuje v rámci standardních parametrů.“
„Děkuji,“ přijal kapitán Janoušek hlášení. Pak otočil několika voliči na své interkomové konzoli. „Soudruzi, čekají nás dlouhé a nudné směny, pojďme si tedy promluvit o blížících se volbách. Kdo bude kandidovat? Jaké jsou vaše programy? Předvolební sliby?“
„Slibuji rychlou a bezbolestnou smrt každému, kdo se postaví proti Zemi a pozemšťanům!“ vyhrkl poručík František Kolín, velitel taktického oddílu lodi a současně úseku řízení palby. „Můj programem je preventivní nukleární holokaust na všech mimozemských planetách v kvadrantu.“
„Soudruhu poručíku, to je opravdu ambiciózní plán,“ poznamenal nadporučík Hlavatý interkomem ze záložního můstku. „Osud nevinných mimozemšťanů vás netrápí?“
„Nejsou žádní nevinní,“ ucedil Kolín, „jsou jenom stupně viny.“
„Podporučík Balejka se hlásí,“ předal kapitán slovo Kolínovu podřízenému, veliteli úseku obrany lodi.
„Já si myslím,“ řekl Balejka polohlasem, „že bychom se měli víc zamyslet, jestli ti, co smýšlejí jinak, než my, to přeci jen nemyslí dobře.“
„No vy jste zase myslitel,“ ucedil Kolín.
„Což se o vás říct nedá!“ odsekl Balejka. Kolín se hrdě usmál.
„Podle mého názoru,“ zabručel nadporučík Endel, hlavní inženýr lodi, „bychom se měli věnovat dalšímu rozvoji jaderné energetiky.“
„Výborný nápad, nabízím koalici,“ začal se vtírat Kolín.
„Pro mírové účely!“ usadil ho Endel.
„Pch,“ odfrkl si Kolín, „populisto!“
„Podporučík Šeda,“ opět předal slovo kapitán. „Vám úplně hoří pohled. Chcete také kandidovat?“
„Nechci, soudruhu veliteli, ale mám návrh na změnu způsobu hlasování. Současný způsob, kdy se voliči musejí trmácet k urnám a zaměstnanci MNV to pak po nich musejí kontrolovat a opravovat, je trapný a nedůstojný závěru dvacátého století. Máme přece kosmický věk! Televisi v každé druhé domácnosti a telefonní spojení z každé pošty! Navrhuji, aby kandidáti vystoupili ve speciálním televisním programu, kde by svůj program představili formou písně, a voliči by hlasovali telefonicky. Jmenovalo by se to ‚Československo hledá generálního tajemníka ÚV KSČ‘ a ukázalo by to nejen na politické smýšlení kandidátů, ale také na míru jejich sounáležitosti a sepjetí s lidem!“
„Ven fógel lapen, šén im singen,“ varoval Hlavatý.
„Aspoň bychom si užili dobré muziky,“ pokrčil rameny Šeda. „Však politika se stejně nezmění.“
„Na příposlechu mi bliká ošetřovna,“ moderoval diskusi dále kapitán.
„Tady Bangáš,“ ohlásil se šéflékař svým typickým přízvukem. „Slibuji vám žádné muslimské imigranty!“
„Vy, Ajtázazi?“ vyhrkl překvapeně kapitán.
„Právě proto, že je znám. Je to jedna sběř. Polovina jich jsou sunnité, a to jsou ti nejhorší darebáci. A druhá polovina jsou šíité, a ti jsou ještě horší!“
„A co jste vlastně vy?“ zajímalo poručíka Odstrčila, personalistu lodi. „Měl jsem za to, že jste si tuhle bral dovolenou na pouť do Mekky. Za uplynulé tři roky osmnáctkrát.“
„Čo bolo, to bolo,“ pravil rozšafně Bangáš. „Terazky som Čechoslovák.“
„To je svým způsobem také náboženství,“ připustil Janoušek. „Dobře, kdo další?“ Stočil pohled ke stanovišti radioelektronického boje. „Aha, podporučík Kaplický. Kaplický?“
„Bzzzzz. Bzzzzzz. Bz bz bz! Bzzzzz!“
„Kaplický, co to děláte?“
„Ruším v sobě Hlas Ameriky.“
„Dobře, pokračujte.“
„Bzzz!“
„Poslechněme si, co si o politických výhledech myslí úsek kybernetiky. Rotný Nedělka?“
„Zde, soudruhu veliteli!“ ozvalo se z reproduktorů. „Já sním o povolání umělé inteligence do výroby.“
„To, obávám se, ještě není na pořadu dne.“
„To bych řek,“ rozezněl reproduktor další hlas, „tak velký elektronky, aby udržely hasák, soudruzi z NDR eště nevymysleli.“
„Desátník František Novocký,“ identifikoval mluvčího kapitán. „Vy máte dnes dozorčího na ubikacích oddílu hloubkového průzkumu?“
„Vlastně to má dělat Míla, ééé, četař Struha, soudruhu pane, ale ten se šel vyčůrat, tak sem to vzal za něj. Já už totiž pěkně vyčůranej sem.“
„O tom nepochybuji. Máte také nějaký politický program, soudruhu desátníku?“
„Jasně!“ ožil Novocký. „Hlavně přechod od centrálně plánovaný ekonomiky na ekonomiku centrálně neplánovanou.“
„Co si pod tím máme představit?“
„V první řadě legalizaci veksláctví,“ vyhrkl Novocký. „Nebo aspoň generální pardón,“ začal ihned smlouvat. „Ale esli chvíli počkáte, dorazí Míla a ten vám řekne svůj názor. On umí všechny ty složitý slova jako civilizační hodnoty, občanský právo, svoboda vod strachu, Helsinskej prot-.“
„Bzzzz! Bzzzz! Bzzzz!“ rušil intenzivně Kaplický.
„Myslím, že na četaře Struhu raději čekat nebudeme,“ uťal diskusi kapitán a přepnutím voliče vyřadil okruh výsadkového vojska z konference. „Ještě někdo má nějaké návrhy?“
„Já bych měl nápad,“ přihlásil se četař Woseček, kormidelník lodi. „Myslím si, že by bylo dobré mít nižší daně a vyšší důchody. A jít do důchodu dřív. Ať si ho člověk může pořádně užít, dokud má sílu.“
„Skvělý nápad,“ komentoval suše četař Hakl, pomocník kormidla. „Jak je možné, že to nikoho nenapadlo dřív?“
„Někdy jsou nejjednodušší řešení ta nejvíce přehlížená,“ pravil Woseček skromně.
„Soudruhu četaři, kdyby na to byly peníze, strana a vláda by to jistě již dávno zařídily,“ vysvětloval Odstrčil.
„Však peníze tiskne vláda,“ nenechal se odbýt Woseček. „No tak jich prostě natiskne víc.“
„Ale to by pak vzrostla cena zboží, protože všichni by měli peněz víc, ale práce nutná k výrobě by zůstala pořád stejná.“
„Ceny zboží jsou přece pevně dané,“ zamračil se Woseček. „Žádné zdražování nebude!“
„Dobře, ale v tom případě bude zboží málo a bude se na něj čekat nesnesitelně dlouho,“ oponoval Odstrčil.
„To ale popisujete současný stav,“ utrousil Hakl.
„No vidíte, že to funguje.“
„Ale ono to právě moc nefunguje.“
„Tahle debata už není zábavná,“ ukončil diskusi kapitán. „Poslední názor: Soudruh politruk?“
Oslovený roztěkaně zvedl pohled od rozpracované úlohy z geometrie pro pátý ročník základní školy, utřel si pot z čela a pak se pousmál. „Ale soudruzi, já vás na půl ucha poslouchal – proč ty hádky? Koneckonců, všichni jsme na jedné lodi… a všichni budeme, jako vždy, volit jednotnou kandidátku Národní fronty.“ Usmál se ještě víc a dodal: „Aklamací.“